Historie
Farmový chov byl zaregistrován 20.června 2011, tvoří ho daněk skvrnitý /Dama dama/ a muflon /Ovis musimon/. Samice daňka se nazývá daněla a mláďata jsou 
dančata. Výška v kohoutku u samce je 80-110cm, u samice 75-90cm. Má válcovité tělo, dlouhé běhy a dlouhou kelku. U starších samců je na krku znatelný ohryzek. Délka těla daňka je 135-175cm, daněly 115-140cm. Kelka /ocas/ je dlouhá 18-27cm. Hmotnost daňka je 40-95kg, daněly 25-50kg. Daněk není příliš vytrvalým běžcem. Mladá a vyrušená zvěř často při přechodu z chůze do běhu hopsá, odráží se skoky všemi čtyřmi běhy najednou. Daněk v říji rochá, vydává hluboké drsné zvuky, daněly a dančata se ozývají hlubokým hrdelním až zajíkavým pískáním, které je daleko slyšitelné. Ze smyslů má dančí zvěř nejlépe vyvinutý čich, který jí umožňuje včas rozpoznat jakékoliv nebezpečí, ale i vyhledat potravu. Má značný význam v říji a v sociálních vztazích mezi jedinci dančí populace. Téměř stejně dokonale má vyvinutý sluch, poměrně výrazné boltce umožňují směrovou orientaci ke zdroji zvuku. Nejslabším místem je zrak, avšak výborně zaznamenává sebemenší pohyb. Na rozdíl od muflona, má parohy lopatovitého tvaru a dlouhý, na dálku viditelný střapec.
Samice muflona je muflonka a mláďata jsou muflončata. V prehistorických dobách žili mufloni na evropské pevnině, ale v době historické žili už pouze na ostrovech
Sardinie a Korsiky. Muflon i jeho nejbližší příbuzný ovce mufloní, byli dávno vpravěku domestikováni a byli základem chovu domácích ovcí. Rozšíření muflonů u nás, probíhalo ve druhé polovině 19. století. Nejprve byli vysazeni do Staré obory u Hluboké nad Vltavou a odtud se postupně rozšířili do dalších oblastí. Zejména kamenitých, kde si mohou obrušovat neustále dorůstající kopýtka „spárky“.Našim klimatickým podmínkám se dančí i mufloní zvěř velmi dobře přizpůsobila mimo vysokohorské polohy a mokřady se jí daří téměř všude. Nejlépe jí vyhovují podmínky, jaké byly v její původní oblasti /středomoří a jihozápadní Asie/ - řídké listnaté lesy, střídající se s volnými plochami, na kterých se může pastvit.
Doba námluv probíhá v listopadu, někdy i v prosinci. Muflončata se rodí asi po 22 týdnech, většinou po jednom, někdy po dvou mláďatech. Mláďata se rodí nejen 
všem dospělým muflonkám, ale dokonce i silným muflonkám, starým pouze jeden rok. Muflončata se rodí již koncem února. Samičky během jara a léta tak fyzicky vyspějí, že koncem roku již přicházejí do říje. Tyto muflonky pak přivádějí na svět mládˇata až koncem června. Hlas mufloní zvěře je podobný hlasu ovcí, krátké bečení, které již z dálky označuje táhnoucí či pasoucí se tlupu. Mufloní zvěř má na hlavě rohy/toulce/ a od paroží jelenovitých se liší tím, že se neshazují, naopak stále přirůstají a jsou produktem kůže jako srst či spárky a nemají charakter kosti. Velké, silně vyvinuté rohy nosí pouze mufloni, kteří je používají při soubojích. Mnohé muflonky je nosí také, jsou však malé, nejvýše 16 cm dlouhé. Povrch toulců je vrubován a podle vrubů lze poznat i věk muflona.