Jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowski) je poddruh jelena sika, z čeledi jelenovitých. Vyskytuje se ve východním Rusku. Na přelomu 19. a 20. století začal být v Čechách uměle chován jelen sika Dybowského v oborách na Plzeňsku i ve středočeském kraji (první oborou vůbec byla obora Kluk u Poděbrad). Od 40. let se díky tehdejším válečným událostem (poškození oplocení obor) objevil i ve volné přírodě. Ze své původní vlasti se poměrně dobře adaptoval na středoevropské životní podmínky. Vzhledem je jelen sika oproti jelenu lesnímu výrazně menší a lehčí. Dospělí samec v kohoutku dosahuje výšky 120 cm, tělesná hmotnost se pohybuje podle poddruhu od 35 kg (sika vietnamský) do 140 kg (sika Dybowského). Hlava je mnohem kratší a vyšší než u jelena lesního, boltce jsou menší a ocas(kelka) delší. Paroží samců je mnohem menší a méně větvené než u j. lesního a mívá max. 8 výsad. 
Podobně jako jelen evropský i samci jelena sika, mají parohy, jen jsou menší a na koncích nevytvářejí korunu. Žijí v gangách a živí se trávou,bylinami, semeny nebo listy. V zimě spásají letorosty dřevin, porosty borůvky a vřesu.Kůru loupou méně než jelen lesní. V přírodě sikové obývají především listnaté nebo smíšené lesy od nížin do hor. V naší přírodě dávají přednost světlým listnatým lesům a parkové krajině. Pouze v období říje se zvěř sdružuje do větších stád. Říje probíhá od září do října, ve které se sikové ozývají hvízdáním a funěním. Mezi jeleny často dochází i ke krutým soubojům. Laň je březí 30-32 týdnů a mláďata se rodí v květnu až červnu. Od 4. týdne života přecházejí na zelenou stravu, matka je příležitostně kojí až do konce roku. Dospívají ve dvou letech a dožívají se přibližně 18ti let věku.